OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Mám tu další typ pro milovníky rockové matematiky. Z krásného jihovýchodního cípu Kanady pochází kvarteto vousatých počtářů, kteří si rádi ujedou na nějakém tom intoxikačím večírku. Žánrově příbuzní nedávno recenzovaných DIOS TRIO nebo GIRAFFES? GIRAFFES! vyznávají také ryzí instrumentální formu skladeb. To porovnání s DIOS TRIO se přímo nabízí. Oproti nim jsou ale hračičkové z Toronta méně epičtí a více ožrale rozpustilí. Kytary se tu velmi často honí jako májová koťata po zahradě a zastaví se jen ve chvílích, kde jim cestu zatarasí nepravidelné stopky bicích. Vše ale instrumentálně sedí na zadku jak se sluší a patří.
Většinu materiálu tvoří tapované kytarové řetízky, na kterých se mi velmi líbí právě to, jakým způsobem se proplétají a vzájemně doplňují. Oproti minulému studiovému zářezu „Stab the New Cherry“ se i výrazně pročistil zvuk, který je nyní šťavnatější a lépe přenáší odlehčenou pacifistickou atmosféru, jež z materiálu vyvěrá i z těch několika splašenějších částí, kde mívám často pocit, že si kluci naložili více šnapsu než unseou. Ale ono je to vlastně na té hudbě fajn. Zapalte si eukaliptový list, tu nejlevnější whisku, co ve večerce měli pijte rovnou z lahve a pusťe si „You Wanna Kiss About It“. On se pak všechen ten všední mumraj kolem vás trochu srovná.
7 / 10
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.